I nepříjemná pravda musí ven

Umíme říct nepříjemnou pravdu tak, aby se druhého nedotkla? Jak jen říci někomu,že se nám nelíbí jak se k nám chová,jak se podřízený obléká,že jsou někomu cítit nohy,že se nám nelíbí to a to....?

Jak jen říci někomu,že se nám nelíbí jak se k nám chová,jak se podřízený obléká,že jsou někomu cítit nohy,že se nám nelíbí to a to....?

Každý se s tímto v životě setkal a já jsem na jednom sezení v rámci zdokonalování komunikačních dovedností v obchodní sféře měla možnost se naučit jak v těchto situacích reagovat.Metoda je to celkem jednoduchá a postavená na principu "vyjádřit se skrze vlastní pocity,ale neplivat na protějšek,plivnout si taknějak stranou" řečeno obrazně.

Lepší se tato dovednost,jak bych to nazvala,uvede na příkladu.

Ráno jdete do práce a víte,že vaše kolegyně bude od rána žvatlat a žvatlat jen co otevřete dveře kanceláře a při té představě,kdy absolutně nemáte náladu poslouchat jak její děti staví doma bunkr,jak manžel povýšil nebo jí tchyně dala recept na skvělý koláč...i mně skákají pupínky,něco podobného denně zažívat.Jste typ člověka,co tiše trpí,ale má jí už plné zuby a denně se odhodlává,že už jí řekne ať "sklapne" a přesto to z různých důvodů neudělá?

Přijďte do práce a sotva se kolegyně opře o váš stůl a spustí,přerušte jí ,usmějte se a řekněte: Jindřiško,chci si s tebou promluvit o tom jak je pro mě vysilující vnímat celý den co mi vyprávíš,nesmíš se na mě zlobit,ale já tě vždycky naplno poslouchám co se ti přihodilo,jenže jsem zjistila,že mě tvoje vyprávění odvádí mojí pozornost od práce a já pak dělám chyby,jako minule jsem celý den myslela na to jak jsi vyprávěla o své švagrové a pak jsem psala do mailů bláboly.Nechci dělát svou práci špatně avím,že když se budu soustředit tak jí zvládnu víc, tak tě chci požádat,pokud budeš potřebovat něco důležitého probrat,probereme to po práci u kafe,ale na práci se potřebuji soustředit,určitě to chápeš,viď?Díky,musím teď poslat důležitej dopis na centrálu,tak se jdu do toho pustit...

......nebo nějak podobně.Samozřejmě se tato kolegyně může i urazit,ale vem to čert,přejde jí to,protože na ní nikdo neútočil,nepoukazoval na její chyby ale svoje a minimálně se tato paní nad sebou zamyslí.Pokud je rozumná,přijme to a možná se i omluví.A z případného kafe se už můžete kdykoliv vymluvit,že na vás čeká sestra,máte přeci také svůj život.

Když někomu zapáchají nohy,pravidelně k vám chodí na návštěvy a ten smrad je vyčerpávající,znervózňuje vás a vy jste po celou návštěvu vyřízení a máte chuť přiběhnout z koupelny s lavorem s antibakteriálním roztokem a návštěvě  v něm nohy vylouhovat,nebo její nohy pocákat sprejem,celou dobu myslíte jen na to a vlastně se vůbec nesoustředíte na rozhovor.Ano tohle je velice ošemetné téma.Zažila jsem ho jednou a nezvládla jsem to.Dnes bych situaci řešila asi takto.

Alfréde,já mám pocit,jako bys měl stejný problém jako jsem měla kdysi já,totiž stalo se mi,že jsem celý den chodila v sukni,silonkách a kozačkách a když jsem navečer přišla na návštěvu k sousedce,tak sousedka pořád běhala po bytě s rozpračovačem a hledala co to sakra divného cítí...já mám teď podobný pocit,nechci se tě dotknout,ale nekoupil sis nové boty třeba u Vietnamců?Tím totiž vznikají tyhle potíže a já bych nerada,abys zažil někdy to co já,proto o tom s tebou mluvím otevřeně.Doufám,že se nezlobíš,ale jde mi o to aby ses někde necítíl trapně jako já tenkrát u sousedky,když jsme přišly na to,že jsou to moje nohy.

Musím upozornit,že ne každý asi toto přijme a neurazí se.Kdo si  ale cení upřímnosti,bude dřív nebo později rád a ocení upozornění,které nebylo mířeno až tak proti jeho osobě,ale naopak,aby on sám nebyl vystaven nepříjemné situaci.Málokdo má totiž odvahu na toto téma vůbec začít mluvit a klobouk dolů,kdo to dokáže bez toho aby řekl ...fuj tobě smrdí nohy!Takhle fakt ne.

Nejlépe je využití vlastního příkladu,jsme přeci lidé,ne stroje.Komunikace je důležité pojítko mezi lidmi a díky komunikaci si sami zajistíme spoustu výhod a změn k lepšímu,do hlavy nám ale nikdo nevidí a tak musíme umět říct co se  nám líbí a co už akceptovat nehodláme nebo nedokážeme.Nejen že si posílíme vlastní sebevědomí,ale stoupneme i v očích těch ostatních.

Osvědčilo se mi to a hodně se mi ulevilo v několika podobných případech.Nenechme si tedy vyčerpávat energii zbytečnými situacemi,které mají řešení,jen jsme třeba doteď něvěděli přesně jak na ně...